Home » EnviKlub HURÁ VEN

EnviKlub HURÁ VEN

EnviKlub Hurá ven vznikl v prosinci roku 2013. Jsme zapsaným spolkem.

IČO: 02506807 DIČ: 02506807
L 26624 vedená u Městského soudu v Praze
Sídlo: Plzeňská 3102, 272 01 Kladno – Kročehlavy

Stanovy EnviKlubu HURÁ VEN, z. s.

výroční zpráva 2017
výroční zpráva 2016
Výroční zpráva 2015

Výroční zpráva 2014

Napsali o nás

Mgr. Barbora Kompanová — zakladatelka, koordinátorka, členka výkonné rady

IMG_0206Narodila jsem se v Českých Budějovicích, kde jsem žila do svých 20 let. V dětství jsem chodila do skautského a poté do zálesáckého oddílu, kde jsem se učila žít v přírodě. Studentská léta jsem trávila v Brně na lékařské fakultě  kde jsem získala titul Mgr. v oboru optik, optometrista.

Nyní žiji s rodinou v Hostivici, kde trávím většinu času na rodičovské dovolené se synkem Ondrou (nar leden 2012), Vítkem (září 2015) a nyní očekáváme další přírůstek (začátek roku 2019)

Ondra je tím, kdo mě dovedl k myšlence založit lesní dětský klub v Hostivici. Je velice šikovný a zvídavý. Chtěla jsem, aby měl možnost užít si svobodné a krásné dětství a to se mi díky LDK, pevně věřím, splnilo.

S dětmi v LDK bych ráda do hloubky prozkoumala zákony permakulturního pěstování plodin a zda a jak fungují přírodní  zahrady.

Kristýna Henebergová — lektorka, členka výkonné rady

Pocházím z malého městečka Nechanice s přírodou na dosah ruky. Ve vesnici o něco dále vyrůstám se skauty naučila jsem se různým principům, které se snažím aplikovat dále. Věřím, že pozitivní přístup je základem každé činnosti. Studuji biologii a ekologii a zajímám se o to, jak ukázat přírodu dětem zblízka. Připravuji výukové programy v přírodě. Ve volném čase se věnuji žonglování a  žonglérským workshopům pro děti se skupinou Ascarya, pracujeme tak na zlepšování orientace v prostoru nebo například na rozvíjení spolupráce mezi mozkovými hemisférami.
Po přestěhování do Prahy mi začala příroda velmi chybět a začala jsem hledat místo, kde mohu dál pokračovat v práci s dětmi v přírodě. Našla jsem tento lesní klub a cítím se zde spokojeně.

 

 

Ivana Palasová  — lektorka

Pocházím ze Zlína. V mládí jsem se věnovala amatérskému divadlu, navštěvovala výtvarné kurzy, jezdila na koních, hrála na klavír a velmi blízko mám také k folklóru.

V pracovním životě mě nejdříve okolnosti svedly na profesní dráhu obchodního manažera. Po letech se ale rozhodla vrátit se tam, kam mě srdce táhne, a to k dětem.

Nejdříve jsem prošla kurzem Chůva pro předškolní děti. V červnu 2017 dokončila studium na VOŠ pedagogické ve Svatém Jánu pod Skalou, obor předškolní a mimoškolní pedagogika. Pro práci v lesních školkách jsem se rozhodla v podstatě od té doby, co jsem se o nich dozvěděla. Praxi jsem získala ve vnitřní i lesní třídě mateřské školky v Toulcově dvoře v Praze – Hostivaři, v zahradní třídě v Radotíně a v registrované lesní MŠ v Berouně.

Mým druhým velkým zájmem je lezení. Na lezení se dívám komplexně jako na paralelu životních cest. Zvládnutí výstupu i úspěšného sestupu, tak jak se střídají životní situace – překonávání sama sebe. Ráda jezdím také na skialpy a na běžky. Miluji pohyb a pohybem i relaxuji. Pohyb a pobyt v přírodě pro mě patří neodmyslitelně k sobě. Tady čerpám inspiraci a energii.

Motto: „Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem – láska znamená milovat.“ Erich Fromm

 

Monika Parobková — člen spolku, členka výkonné rady

Mým rodným městečkem je Rakovník, ze kterého jsem se později vydala do Berouna vystudovat Střední pedagogickou školu – již tam jsem byla rozhodnuta trávit svůj čas s dětmi. V tu dobu jsem také jezdívala na letní tábory, díky kterým ve mně začala růst velká láska k přírodě. Dnes vnímám přírodu jako neoddělitelnou součást svého života a těší mě sdílet tuto radost s dětmi. Lesní dětský klub propojuje hodnoty, které jsou mi velmi blízké a dává mi smysl je předávat dál. Některými z nich jsou: úcta a respekt k sobě, k druhým i k přírodě, upřímnost, nebát se projevit svůj názor ani city, a další, které pomáhají naplnit můj cíl. A tím je vytvořit dítěti takové prostředí, kde se cítí být samo sebou a umožňuje mu být šťastným a spokojeným člověkem – teď i v budoucnu.

 

 

 Jan Šebetovský – lektor

Narodil jsem se v beskydském městě Frenštát pod Radhoštěm. Studium mě zaválo přes kopřivnické technické lyceum až do Prahy na matfyz. Po jeho vystudování jsem pracoval jako programátor, ale po několika letech jsem ucítil potřebu rozšířit si obzory. Souhrou okolností jsem se dostal do lesního dětského klubu, který výborně splňovala můj plán odpočinku od sedavého zaměstnání, a tak jsem se rozhodl zůstat. Mimo to stále částečně pracuji v IT. Ve zbývajícím čase se věnuji elektronice, studiu českého znakového jazyka a v neposlední řadě překladu Cimrmanových děl do esperanta.

 

 

Zdeňka Kováříková — členka výkonné rady

20151012_165044 copykomunikace, propagace

Vystudovala jsem sociální ekologii a předtím žurnalistiku v Praze a spolupracovala s několika neziskovými organizacemi. V jedné jsem měla možnost podílet se na přípravě terénních ekologických výukových programů Za Naturou na túru a seznámila jsem se  tam i s lesními školkami, které v sobě spojují několik úžasných věcí – pobyt v přírodě, tvořivost a prostor pro dětskou spontánnost. Což je něco, co mě baví rozvíjet.

 

 

Mgr. Kateřina Röschová — členka spolku
  Katka

Jsem z okraje Středních Brd a k přírodě mám blízko. Vystudovala jsem obory Péče o životní prostředí v Českých Budějovicích a Sociální a kulturní ekologie v Praze.

V současnosti jsem koordinátorkou a lektorkou ekologických výukových programů v Ekocentru Koniklec, podílím se na psaní posudků vlivu na životní prostředí a funguji jako vedoucí dětského oddílu na Praze 1.

 

 

Kristína Karcelyová — lektorka, na mateřské dovolené
Pochádzam z krásneho mestečka Košice. Po vyštudovaní strednej školy v odbore sociálno-výchovný pracovník som
sa rozhodla v štúdiu pokračovať na Pedagogickej fakulte v Bratislave v nádherne kreatívnom odbore Liečebná pedagogika, ktorá mi veľa dala hlavne po praktickej stránke.
Milujem prírodu, literatúru, pohyb a maľovanie. Život ma fascinuje jeho farbami, vôňami, zvukmi – krásou, ktorá je mnohokrát i tak málo viditeľná.
Dôvodom prečo som chcela okúsiť prácu v lesnej skôlke je jednak vzťah k deťom a taktiež vzťah k prírode. Hľadala
som priestor, kde môžem zúžiztkovať všetky poznatky a hlavne sa dalej rozvíjať. Avšak rozvíjať nie len seba ale i deti, pretože v tomto veku je to pre nich tak prirozdené, učiť sa, poznávať, rásť…a kde inde ak nie v prírode, ktorá je tak mocnou Učiteľkou 🙂