Home » Aktuality » Rozhovor s Lucií a Chrisem, organizátory letních táborů v HURÁ VEN

Rozhovor s Lucií a Chrisem, organizátory letních táborů v HURÁ VEN

Během školního roku tráví v zázemí HURÁ VEN svůj čas stálá skupina dětí, která poznává svět prostřednictvím vlastních prožitků v přirozeném prostředí naší krásné přírody. Ovšem i tyto děti mají v létě prázdniny. Naše prostředí se zázemím v mongolské jurtě tak mají jedinečnou možnost zakusit i děti, které na tomto netradičním místě netráví každý všední den v roce.

A protože odpočinout si a načerpat nové síly potřebují nejen děti, ale také průvodci, jež o děti každodenně pečují, vznikla u nás minulý rok výborná spolupráce se společností Chameleon Art.

Kdo tito organizátoři příměstských táborů jsou a kde se u nás vzali jsou dotazy, se kterými se v praxi setkáváme. Dovolili jsme si tedy udělat s Lucií a Chrisem krátký rozhovor, abyste věděli, kdo za společností stojí a co od ní můžete očekávat.

Jako první otázka se nabízí, jak celá spolupráce lesního klubu a společnosti Chameleon Art začala.

L: Asi před 4 lety jsem poznala EnviKlub a začala tam občasně lektorovat. Vrátila jsem se tehdy po dlouhé době ze zahraničí. Narodila jsem se v Praze, ale od svých 17 let jsem studovala, pracovala a cestovala v mnoha zemích celého světa. V Praze jsem tehdy dlouho nezůstala a na nějakou dobu jsem odcestovala za Chrisem do Arizony. Teď jsme opět v Čechách a vedeme výtvarně a kreativně zaměřené skupinky. Prostory školky, krásná zahrada a okolní příroda jsou ideální pro letní příměstské tábory, a tak se naše spolupráce posunula tímto směrem. 

Jak Vaše společnost vznikla a co je jejím hlavním posláním?

L: Na úplném začátku byla moje roční cesta po Asii a pláž na jihu Japonska, kde jsem se seznámila s Chrisem, americkým umělcem žijícím v Japonsku. Od té doby jsme tvořili a pracovali spolu v Japonsku, Walesu a Americe. Nyní jsme zakotvili v Čechách.

C: Chameleon Art vznikl v roce 2018, když jsem se přestěhoval do Prahy. Jedná se o odnož xenovision, hlavní značky naší tvorby. Xenovision zahrnuje naši vlastní tvorbu, naproti tomu Chameleon Art je zaměřen na práci s veřejností. Posláním tohoto projektu je pomáhat dětem i dospělým všech věkových skupin užít si vlastní kreativitu a posílit své vlastní tvořivé sebevědomí. Baví nás podporovat lidi v nacházení vlastního autentického uměleckého projevu.

L: Naše vlastní tvorba nás baví, ale někdy je trochu osamělá. Proto jsme s Chrisem založili společnost Chameleon Art. Nabídkou kurzů a učením dětí si užíváme sdílení s druhými. Je to skvělý pocit být svědkem radosti našich studentů z toho, co vytvořili.

A co konkrétně tedy děláte, když zrovna nepořádáte příměstské tábory?

L: Vedle naší vlastní tvorby vedeme také výtvarně kreativní hodiny a lekce keramiky v soukromé škole a školce. Kromě toho organizujeme i další kurzy. V současnosti hledáme prostory vhodné pro vlastní dílnu.

C: Lucie a já neustále tvoříme s použitím různých médií, ať už se jedná o digitální fotografii, digitální grafiku, keramiku, kresbu nebo cokoli, co nás zrovna zaujme. Na našich stránkách www.xenovision.net se můžete podívat jak na galerii naší tvorby, tak na fotky z minulých projektů. Je možné se s námi spojit i přes Facebook. Buď přímo nebo přes naše stránky Chameleon Art.

Máte již nějakou praxi v práci s dětmi?

C: Poprvé jsem začal pracovat s dětmi a pomáhat jim tvořit v roce 1987 v druhém ročníku umělecké školy. Ve svém ateliéru v chudé a sociálně slabé americké čtvrti jsem vedl výtvarný kroužek pro místní děti. Přicházely každou neděli – kreslily a malovaly nebo vyráběly keramiku. Brával jsem je i na svou univerzitu, kde si mohly vyzkoušet technologii výroby keramiky, foukaného skla nebo výroby skleněných odlitků. V roce 1990 jsem se přestěhoval do Japonska a mimo vlastní umělecké práce jsem vedl kroužek kreativity pro děti v soukromé školce. Tvořili jsme keramiku a nejrůznější umělecké projekty pro školu. 25 let jsem strávil v Japonsku jako profesionální umělec – po celou dobu jsem udržoval tradici tvořivých nedělí pro děti. Navíc jsem každý týden vedl výtvarné kluby v základních školách a organizoval umělecké projekty a festivaly se 100 a více školními dětmi.

L: Má cesta byla velmi různorodá. Na střední škole v New Mexico jsem se věnovala dobrovolné práci podpory slabších dětí v místní škole a nemocnici, ale moje první zásadní zkušenost se odehrála v roce 2001, kdy jsem vedla “Performing Arts and Improvisation” na letní škole v Norsku, kde jsem pracovala a starala se o studenty. Mnoho let jsem se pak věnovala také postiženým lidem a klientům s psychiatrickou diagnózou. Bavilo mě s nimi tvořit a inspirovat je k umění. To mě nakonec vedlo ke studiu dramaterapie a arteterapie. Dlouho jsem žila i v Británii a mnoho mých aktivit se odehrávalo venku, v otevřeném prostoru. Pracovala jsem jako Průvodce v Lesní Škole, Lektorka volné hry, Lektorka Nature Art… Kreativní práce s dětmi i dospělými je mi blízká a nejraději s nimi tvořím v přírodě.

Pojďme se vrátit zpět k táborům. Jsou něčím specifické?

L: Tábory jsou bilingvní (čeština a angličtina) a jsou zaměřené především na rozvoj kreativity. Každý tábor má specifické téma, které vede a spojuje všechny aktivity. Vždy se snažíme najít rovnováhu mezi kreativitou, volnou hrou, fyzickou aktivitou a odpočinkem – pokaždé je to jiné. Stále bereme ohled na individuální potřeby dětí. 

C: Důležité pro nás také je, aby se u nás dobře cítily děti různých jazykových schopností – tzn. jak děti, které neumí ani slovíčko anglicky, tak ti, pro které je čeština úplně nová. Naštěstí s tím máme bohaté zkušenosti.

Jaký je váš cíl, s čím by mělo dítě v pátek z táboru odcházet?

C: Těší nás, když děti odcházejí s dobrým pocitem a spoustou krásných vzpomínek na čas strávený s námi a ostatními dětmi. Také nás těší i jejich radost z výrobků, které si odnášejí domů. 

L: Rádi inspirujeme děti k jejich vlastnímu domácí tvoření. Během 5 dnů k tomu mají na našem táboře mnoho příležitostí. Seznámí se s několika výtvarnými technikami a vytvoří spoustu různých uměleckých děl.

Lucce i Chrisovi moc děkuji za rozhovor a těším se na další milou spolupráci.

Autorka článku: Monika Parobková

Post Tagged with : , ,

Comments are closed.