Produkujme méně odpadu
Když už to není kam dát aneb kolik toho k životu opravdu potřebujeme?
Nakoupíme, výrobky doneseme domů, vybalíme a objeví se otázka “No jo, ale kam s tím?” Věcí je všude kolem nás příliš a mnozí z nás již přišli na to, že čím méně věcí, tím méně starostí. Více prostoru na samotné žití a více času, který jsme dříve věnovali úklidu nebo “jen” myšlenkám na něj.
Dříve, než však na takový nákup vyrazíme a v obchodě natáhneme ruku směrem k regálu, bychom si doma mohli udělat kávu (či jiný oblíbený nápoj) a začít věnovat pozornost věcem, které nás již obklopují. Vyhradit si na to dostatek času a rozhlížet se kolem sebe s několika otázkami. Potřebuji tuto věc? Používám ji? Dělá mi radost? Pocítil/a bych, kdyby tu nebyl/a, či bych z toho měl/a dokonce lepší pocit?
Poté, co se těmito myšlenkami nějakou dobu zabýváme, přichází rozhodnutí. Ať už zní jakkoli, lze jej zařadit do jedné z těchto tří hlavních kategorií: První říká: jsem spokojený/á s věcmi, které mě obklopují a nechci nic měnit. V tomto případě nemusíte číst dál, neboť článek je určen pro ty z druhé kategorie. Tu tvoří ti, kteří zjistili, že se každodenně vyskytují v prostředí, jež jim úplně nevyhovuje a mají energii na to něco změnit. Tím “něčím” nemám na mysli pouze protřídit několik věcí, ale začít uvažovat trochu jinak, než doposud. A jaký postoj zbývá? Ten, jež má spousta lidí, ale už méně si jej upřímně přizná. Třetí skupinu tvoří ti, jež nejsou spokojeni, ale nechtějí nic měnit. I to je v pořádku, ovšem je velmi prospěšné si tento svůj postoj přiznat a nehledat (pro okolí ani sám pro sebe) důvody, proč to nejde. Zkuste si říct: Vím, že to jde, ale nejsem ochotný/á se tomu aktuálně věnovat.
A teď už k tomu, jaké máme možnosti, jak s věcmi navíc naložit. Bea Johnson, autorka knihy Domácnost bez odpadu, vytvořila systém, jež vychází ze zásad 5Z (viz obrázek). Pojďme se na ně podívat podrobněji.
Krokem 1 je zamítnout, co nepotřebujeme. Tento krok předchází tomu, aby odpad do domu vůbec přišel. Chodí vám letáky, které končí hned v koši? Nalepte si na schránku vzkaz pro pošťáky. Můj zní takto: Prosím žádné reklamní letáky. Pošťáci to respektují. Byl to drobný, jednorázový krok, který má stálou účinnost. Podobných kroků se dá najít celá řada. Obecně je k této zásadě nutno říct, že jejím velmi důležitým bodem je umění říct ne. Jednoduše odmítnout to, co by mi nesloužilo.
Druhým krokem je zredukovat to, co potřebujeme a nemůžeme zamítnout. Tato a následující zásada je stěžejní pro vytvoření prostředí, do kterého již nebudeme ochotni přinášet další a další věci, které jen zapadnou mezi ty stávající. To, co již doma nechceme, dáme na jedno místo a rozdělíme podle toho, jak s ním naložíme dál. Mějme přitom na mysli především to, že věc zrecyklovat, či poslat na skládku, jsou až úplně poslední možnosti. Lze využít některou/é z těchto míst pro prodej, či darování: starožitnictví, internetové bazary, internetové stránky s nabídkou zboží za odvoz, potravinové banky, knihovny, charita, dětský domov, přátelé, chodník před vaším domem s cedulkou “zdarma”. Buďte kreativní ve vymýšlení, kdo by mohl tyto věci ještě využít a zkuste je nabídnout konkrétnímu člověku.
Zužitkovat, co spotřebováváme a nemůžeme zamítnout nebo zredukovat, je třetím krokem. Zužitkování znamená např. to, že pro věci, které již neslouží svému primárnímu účelu, najdeme jiný způsob užití. Několik příkladů: využití použitých papírů i z druhé nepotištěné strany, staré oblečení může dosloužit jako hadry na úklid, zavařovací sklenice mohou nabídnout úložný prostor na drobnosti. Již při pořizování věcí je dobré zamyslet se nad tím, jak budou zužitkovatelné. Např. místo jednorázových plastových sáčků na balení svačin volit látkové povoskované, jež se dají využívat dlouhodobě. Dávejme také přednost věcem, jež se dají opravit, před těmi neopravitelnými.
Čtvrtým krokem je zrecyklovat to, co nemůžeme zamítnout, zredukovat nebo zužitkovat. Primárním účelem celého konceptu snižování odpadů je prevence před tvorbou tohoto (a dalšího) odpadu. Ideálem je, aby nebylo co recyklovat – využít předchozích zásad a k tomuto kroku přistoupit opravdu až tehdy, je-li to nutné.
Posledním krokem je skompostovat zbytek. Nechat proměnit organické zbytky v půdu a tu opět vrátit přírodě. Možností kompostování je spousta. Jistě víte, že ani kompostování v bytě již dávno není problém.
Mít doma jen to, co využíváme a odmítat to, co nepotřebujeme, je naplňující samo o sobě. Když se k tomu přidá i další snižování odpadu, jež opravdu není třeba vytvářet, může to přinášet velký pocit uspokojení. A to nemluvím o velkých finančních, zdravotních i časových výhodách, které s sebou tento styl života přináší. Šťastnou cestu.
Bea Johnson, Domácnost bez odpadu, Praha, Peoplecomm, 2013, 978-80-87917-33-6
Autorka článku: Monika Parobková
Váš košík je aktuálně prázdný!
